Snídaně formou švédského stolu

Tento typ snídaní je samozřejmě velice oblíbený a mnohé účastníky zájezdu povzbudí k tomu, aby si ráno přivstali. Přece jen, den bude dlouhý, během denního programu na pořádný oběd čas nebude a do večeře daleko. Je potřeba se aspoň nasnídat, co se do nás vejde. Bohužel některým lidem snídaně na místě nestačí a z různých důvodů si odnášejí svačinky s sebou. To sice není dovoleno a je to dost ostudné, ale lidé si vždy najdou výmluvu. Někdo není zvyklý po ránu snídat, tak si dá svačinku později, někdo si řekne, když už jsem tolik zaplatil, přece jim to tady nenechám, stejně by to vyhodili. Pro někoho se jedná o adrenalinovou zábavu, jiný je kleptoman nebo spořílek. Ale jídlo od snídaní nekradou jen někteří důchodci, kteří peníze na zájezd škudlili dlouhou dobu, ale často i zjevně movití lidé.

Vzpomínám si na paní, která po celou dobu zájezdu nosila maskáče. A ty mají hodně kapes, a velkých! Jednoho postaršího Čechoameričana dokonce odhalil majitel penzionu a o tašku nacpanou jídlem se spolu oba muži poprali. Nejúžasnější byl starý pán, který se mnou vyrazil do Portugalska. Ten bral všechno a po dni stráveném návštěvou města Coimbra se mi pochlubil, jak je skromný a spořivý:

„Oni všichni na oběd chodí do nějakých restaurací a tam utrácejí za drahé jídlo. Já byl ale u McDonalda!“

„Byl jste u Mc Donalda, dal jste si hamburger?“, snažím se mile konverzovat.

„Kdepak, to je moc drahé. Sednul jsem si tam do kabinky na WC a v klidu posvačil to, co jsem si vzal od snídaně. Vidíte, ještě mi zbyl jeden jogurt,“ chlubí se pan Vladimír a vysvětluje mi, že kdyby svačil na lavičce v parku, lidi by na něho blbě koukali. Zato takhle v soukromí kabinky na WC si rozložil na klín utěrku a najedl se bez odsuzujících pohledů kolemjdoucích.