Pyreneje – výstup na Pico d´Aneto a rafting ve stanu

Společně s kolegyní Míšou vedeme zájezd do Pyrenejí. Už od začátku nám je jasné, že budou problémy. Autobus je totiž v dost špatném stavu, každou chvíli stavíme a řidiči něco štelují. Prý se porouchal už na předchozím zájezdu, potom byl provizorně opravený a hned vyjíždí na další štaci. Obzvlášť stoupání horských silnic mu moc dobře nedělá. K tomu jsme zjistily, že řidiči jsou úplně tupí alkoholici. Jeden vysoký hubený s dlouhými umaštěnými vlasy a druhý malý tlustý plešoun typu „gorila“. Každý večer chlastají, pak společně tančí a zpívají a sprostě urážejí klienty. To je tak, když cestovka šetří peníze… Naštěstí klienti chápou, že to jsou pitomci a urazit se nenechají. V Pyrenejích je zatím krásné počasí, pro mě skoro až nepříjemné vedro. I řidičům je horko a zatímco řidiči zájezdových autobusů ze západoevropských zemí nosí i zde v horách a v teplém počasí slušné kalhoty a košili s kravatou, ti naši se po parkovištích promenádují pouze ve slipech a s vietnamkami na nohách. Obzvlášť při těch jejich postavách to je chuťovka. S Míšou se za ně stydíme a nosíme sluneční brýle.

V programu máme jednodenní a dvoudenní túry v různých částech Pyrenejí a na závěr, jako bonbónek, bychom měli jít na třídenní túru s výstupem na zdejší nejvyšší horu, Pico d´Aneto. Klienti jsou sice fajn, ale fyzicky moc zdatní nejsou. Velká část má problémy už na těch méně náročných túrách. Taky tu máme tři starší paní /70, 70, 71 let/, jsou to kamarádky a spí společně v jednom stanu. Jsou příjemné, ale moc jim to nešlape a té nejstarší paní jsem dokonce musela při poslední túře nést batoh a dost ji pomáhat. Je nám jasné, že na Aneto naše skupina prostě nemá, nehledě na závěrečný ledovcový výstup. Vždyť klienti ani nemají vybavení, cestovka jim asi nedala vědět, co je čeká. Francouzské a jiné skupiny tu chodí v mačkách a navázané na laně a někteří naši klienti si tu chodí jen v keckách. Ne, na Aneto s nimi nemůžeme, to je o průšvih.

Snažíme se klientům navrhnout, že bychom z hor odjeli o něco dříve a strávili den dva u moře. Ale oni že ne, že chtějí dodržet program a vystoupat na Aneto. Pravda, mají už těch túr dost a jsou unavení, ale vzdát to nemůžou, vždyť slíbili doma vnoučkům, že jim budou vyprávět, jaké to na té nejvyšší hoře je. V tu chvíli ještě nemohli tušit, že k vyprávění toho bude opravdu hodně. Na pláže jsme je nenalákali, musíme s Míšou vymyslet jiný trik. Mám nápad. Až vyrazíme na túru směrem k Anetu, půjdeme okolo horské chaty. Správce požádáme, aby nám vytisknul z internetu aktuální předpověď počasí a já jim ji „přetlumočím“. V té době jsem ještě španělsky moc neuměla, ale o to vlastně nešlo. Mám papír s předpovědí před sebou a překládám, že nás čekají hromy blesky, katastrofa. Asi jsem to přehnala, klienti mi nevěří a dožadují se pokračování výstupu. Děj se vůle boží a s Míšou odevzdaně vyrážíme vzhůru. Přicházíme na místo, kde budeme tábořit první noc. Volně se v národním parku tábořit nesmí. My tady tábořit budeme, protože na ubytování v chatě nemáme. Jen prosím lidi, aby si stany postavili dál od cesty, ať nejsme tolik nápadní. Tři starší dámy, kamarádky, si stan z pohodlnosti staví přímo na cestičce. Rezignuji, nic na to už neříkám. Jdu spát.

Nad ránem se zvednul vítr, sílil a sílil a přinesl s sebou déšť, ohromný slejvák. Moje vylhaná předpověď se vyplnila na dvě stě procent. A za chvíli se původně horská cestička změnila v dravou horskou řeku a těm třem ženským, co nebyly schopné si stan postavit jinde než přímo na té cestě, se začala do stanu valit vodu a odnášet ho. Prostě si zaraftovaly ve vlastním stanu. S Míšou jsme jim to docela škodolibě přály. Teď už nikdo nechtěl pokračovat ve výstupu, bylo jasné, že končíme. Jen jsme ještě museli vyřešit jeden problém. Klienty, kteří stanovali na nesprávném břehu řeky, původně cesty, dostat na tu správnou. Naštěstí jsme s sebou měly lano a s jeho pomocí to všichni zvládli.

A ještě jeden problém nastal. Sešli jsme k chatě a telefonujeme řidičům, ať pro nás přijedou. Jenže když na stý pokus řidiči zvednou telefon, zjišťujeme, že jsou úplně namol a dnes pro nás rozhodně nepřijedou…